Ponor: Podcast HaDivadla | Podcast on RSS.com

Ponor: Podcast HaDivadla

Ponor: Podcast HaDivadla

by HaDivadlo –⁠ Centrum experimentálního divadla

Performing Arts

7. díl – Obzory HaDivadla: Co je dnes experiment?

Paměťová událost nazvaná Scénická konference: HaDivadlo v proměnách času, která se konala v HaDivadle v říjnu 2024, zahrnovala kromě konferenčních příspěvků i dva kulaté stoly věnované současnosti i budoucím výhledům divadla. V sedmém díle Ponoru si vyslechnete záznam debaty, která se věnovala tématu, jež HaDivadlo provází už od jeho prostějovských počátků. Co znamená divadelní experiment a je to v 21. století vůbec relevantní pojem? Jaké jsou jeho současné podoby a proč se o něm stále mluví? Svůj pohled na současné experimentování na jevišti i mimo něj představili ředitel Centra experimentálního divadla Jan Búrik, divadelní publicista Vladimír Hulec, kulturní kritička a antropoložka Ivana Rumanová a Jitka Šotkovská, dramaturgyně, teatroložka i divadelní kritička. Zvukový design: Bolka Zvuk: David Fadinger

6. díl – Současnost HaDivadla: Reflexe éry působení Ivana Buraje (2015–2024)

Na začátku října minulého roku se v HaDivadle konala dvoudenní paměťová událost nazvaná Scénická konference: HaDivadlo v proměnách času. Experimentální formát určený pro Sezonu 50: Obzory přinesl v prvním dni kaleidoskop mnoha příspěvků reflektujících dějiny a rozločiné fenomény tohoto avantgardního divadla. Druhý den konference patřil dvojici kulatých stolů s pozvanými hosty. V šestém díle Ponoru přinášíme záznam prvního z nich na téma končící dekády HaDivadla pod vedením uměleckého šéfa Ivana Buraje a intendantky Anny Stránské. S dramaturgem Milem Juránim diskutovali kritička a teatroložka Barbora Etlíková, publicista Štěpán Truhlařík, divadelní kritička a publicistka Marie Reslová a umělecký šéf Terénu Matyáš Dlab. Zveme vás k poslechu celého záznamu setkání, které se věnuje inscenacím a rovnež institucionálním proměnám HaDivadla v posledních deseti letech. Zvukový design: Bolka Zvuk: David Fadinger

5. díl – Noc tribádek a zombie machismu

V pátém Ponoru se společně s režisérem Ivanem Burajem ponoříme do znepokojivých hlubin první inscenace Sezony 50: Obzory. V debatě s dramaturgem Milem Juránim poodhalí cestu k dramaturgicko-režijní interpretaci a ideovou výživu vznikajícího díla. V Noci tribádek dramatika Pera Olova Enquista se August Strindberg, jeden z otců moderní dramatiky a zároveň známý misogyn, utkává se svou ženou Siri von Essen a její novou partnerkou Marií Davidovou. Plánují zkoušet divadlo, ale ve výsledku spíše svedou souboj pohlaví. Inscenace nastoluje otázku, kam se od konce 19. století posunula debata o genderových rolích. A posunula se vůbec? Co když jsou dnešní fenomény jako manosféra, „trad wives“ a toxická maskulinita jen vrstvením linií strašného kruhu dějin, z něhož není úniku? Jakým způsobem se do inscenace vpily Strindbergovy paranoidní stavy a bludné představy nebo jeho zájem o okultismus? A co s tím má společný současný neokonzervativismus, iracionalita a návrat Donalda Trumpa? Je to vlastně ještě divadelní zkouška, nebo bloudění mezi stíny v Platónově jeskyni? Zvukový design: Bolka Zvuk: David Fadinger

4. díl – Věřit v šelmy a geopolitika těla

Čtvrtý díl Ponoru nás provádí širou krajinou inscenace Věřit v šelmy podle novely antropoložky Nastassji Martin. Autorky divadelní adaptace, dramaturgyně Anna Prstková a režisérka Júlia Rázusová, v něm rekapitulují různé úrovně fascinace předlohou. Stejnojmenné dílo vnímají jako proces postupného zotavování Nastassji Martin ze střetu s medvědem na Kamčatce a rovněž ze všeho, co následovalo. Detraumatizace probíhá formou zúčastněného pozorování, ve kterém si Nastassja uvědomuje, že se její tělo stalo územím geopolitického boje. Střetávají se tam ruský medvěd, Rusko a francouzští doktoři, jednota a mnohost, „civilizace“ a Eveni a všechny duality se rozmělňují. Júlia a Anna chápou Věřit v šelmy jako, svým způsobem, antropologický výzkum sebe i okolí, kterým autorka vyplňuje vnitřní prostor mezi událostí a současným životem. Neobvyklý styl autorky předlohy Věřit v šelmy prosákl i do způsobu inscenování. Júlia v diskuzi naznačuje přístup k režijní práci, kdy s hereckým týmem pracuje jako s partou performerek a performerů připravených pro fyzickou akci ve vztahu k textu, emoce i práci s objektem. Výsledkem není přímočará adaptace díla, ale zachycení esencí světů předlohy jazykem divadla. V ruské a pařížské nemocnici, v rodném domě i v krajině Evenů, všude tam, kde Nastassja zakouší nově nabytou pluralitu. Čím Júlii a Annu oslovila předloha, jakým způsobem se dá transformovat narativ plný úvah o sobě a o světě, trefných pozorování a vnitřních emocí do scénáře a jak do jevištní podoby? A jakou roli v tom sehrál animismus? Zvukový design: Bolka Zvuk: David Fadinger

3. díl –⁠ HaDivadlo hrou a úkoly divadla

Třetí díl Ponoru se nevěnuje přípravě nové inscenace, ale obrací se zpět k události HaDivadlo hrou: Přehlídka vzdělávání v HaDivadle. Konala se v polovině března 2024 jako malý showcase všech mimojevištních aktivit HaDivadla. Milo Juráni z pozice dramaturga zpovídal Annu Stránskou, intendantku HaDivadla a taky „ideovou matku“ této programové linie divadla. Spolu s ní se do debaty zapojila i Iva Heribanová, aktivní lektorka, která byla jednou z organizátorek akce. Podcast odhaluje, že edukativní aktivity jsou významnou součástí sdělení, které HaDivadlo podává. Jde o široké spektrum programů jako dramaturgické úvody, divácká ladění, besedy po představeních nebo Senior kavárna, které diváctvu nabízí informační kontext, cesty k napojení se na inscenace se složitějším poselstvím, ladění na zážitek. Vedle toho stojí programy jako workshopy pro školy (například Zážitková exkurze), které prohlubují základní vztah mladých lidí k divadlu. Jak to vlastně celé vzniklo? Jaký to má smysl? Kam to může vyrůst a jaké poznání přinesla samotná přehlídka? Na pozadí těchto otázek se trojice Milo, Anna a Iva pouští i do komplexnějšího uvažování o tom, co je kromě „produkce“ inscenací rolí divadelní instituce a jestli to může pomoci naplnit sál vnímavým publikem. Zvukový design: Bolka Zvuk: David Fadinger

2. díl –⁠ JQr a Queer Runner

Ve druhém dílu podcastu se zaměříme na připravovanou inscenaci Queer Runner (labyrint citu / ráj mysli). Dramaturg Milo Juráni si tentokrát povídal s autorem textu a rovněž hostujícím režisérem JQr. Jak se z filmaře JQr stal dramatik, z Alana Turinga replikant a jak s tím souvisí Star Trek a politika „queerness“?   JQr je umělec, jehož tvorba se rozpíná napříč několika médii. Je známý jako filmař, autor koncepce a režisér pořadu Q (Česká televize), tvůrce trailerů k inscenacím pro HaDivadlo i Národní divadlo. Jak však sám říká, cítí se hlavně jako queer básník. Pro Sezonu 49: Konec iluzí vytvořil text volně inspirovaný životem a prací kryptografa a teoretika strojů Alana Turinga. Turing byl nejen geniální matematik a národní hrdina, ale taky gay, což v padesátých letech znamenalo ve Velké Británii synonymum pro zločince. Avšak Queer Runner není životopisnou sondou, spíše koláží různých příběhů a citací. Obsahuje prvky biografie, autobiografie, fakta, má nádech sci-fi. Inscenace slibuje vstup do světa, který generuje otázky o moci, kontrole, manipulaci, lásce a hranicích lidství. A možná se bude i kouzlit. Debaty o textu a přípravě inscenace však v rozhovoru Mila s JQr provází jejich vnímání diskurzu „queer“ a otázky, nakolik jsou kategorie jako tělesnost, sexualita a identita vyloučené z veřejné debaty. Zaznívají i úvahy o budoucnosti „identit“. Změní něco nástup vyspělé umělé inteligence?  Zvukový design: Bolka Zvuk: David Fadinger

1. díl –⁠ Konec iluzí a Jenom konec světa

V prvním dílu podcastové série Ponor představují dramaturg Milo Juráni a umělecký šéf a režisér Ivan Buraj myšlenková východiska pro 49. sezonu HaDivadla nazvanou Konec iluzí. Jaké iluze nás bolestně i radostně opouštějí v době řetězících se krizí? S tématem i názvem sezony rezonuje její první inscenace Jenom konec světa (1990) podle dramatu francouzského autora Jeana-Luca Lagarce. Intelektuál Louis v ní prožívá hlubinný návrat do kolektivní rodinné psyché a mapuje šrámy, které způsobil jeho odchod z venkova do městského prostředí. Při představování témat inscenace se Milo a Ivan zastavují u děl Didiera Eribona nebo Annie Ernaux, dojde také na propojení s myšlenkami Jamese Hillmana a Michaela Ventury z knihy rozhovorů Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je stále horší. Jaké dopady má neustálá potřeba sebekontroly na vztahy a vazby, ve kterých se naše životy nevyhnutelně odehrávají? Jak upřímně hledat hybridní polohy v rodinných a kulturních systémech? V čem může být nápomocná imaginace, když racionální uvažování ústí v destruktivní soudy? Zvukový design: Bolka Zvuk: David Fadinger