S Kateřinou se Tereza Jitka setkávní v její malé kanceláři. Právě tam Kateřina za stolem rozvíjí při psaní své tvůrčí já. Spolu s manželem vychovala šest dětí. Vedle domácnosti také více než šest let pečuje také o svou babi, která má diagnostikovanou demenci.

„Když do toho jdete, sbíráte nějaké informace a zkušenosti druhých,“ popisuje Kateřina, jak se průběžně zdokonaluje v roli neformálně pečující vnučky. I když ji v lecčem zastanou i další členové rodiny, prošla si krizí a zvažovala, zda je schopná v péči pokračovat.

Kdy je péče o druhého člověka cestou k seberozvoji? A kdy vede k vyhoření? Jak neztratit sebe při starosti o druhé?