S Naďou si Tereza a Jitka povídají v jejím domě, kde žije spolu se svým mužem a synkem. Naďa u kuchyňského stolu vzpomíná, jak prožívala péči o onkologicky nemocného tatínka. S podporou hospicových služeb ho doprovodila až do konce.

„I když byly někdy krize praktického rázu, cítila jsem velikou sílu,“ svěřuje se Naďa. Na péči o tátu nebyla sama, aktivně se zapojovala zejména její sestra. I tyto zkušenosti přivedly Naďu k rozhodnutí změnit zaměstnání a začít znovu studovat.

Čím může člověk člověka obdarovat na prahu smrti?