Anotace: Pro badatele v oblasti ontologie a dějin idejí je nezbytné zachytit moment, kdy se hmota stává zdrojem „potíží" pro vědu i filosofii. Kratochvíl argumentuje, že hmota se vzpírá kvantifikaci; známe pouze to, co z ní „vyvstává", nikoliv hmotu samu. Každý pokus o její úplnou racionalizaci vede k jejímu faktickému zmizení v číslech a strukturách. Přednáška však zdůrazňuje, že právě tato neuchopitelnost a odpor, který hmota klade našemu myšlení, jsou zdrojem naší nejhlubší jistoty. Naše existence je neodmyslitelně vázána na „meze" (hranice) prostoru, času a tíže. Tato kategorie „meze" se stává ústředním motivem: my nejsme otevřenými subjekty, které by mohly být všude; jsme omezeni naší tělesností a fyzickou realitou. V poslední instanci je tato omezující zkušenost tím, co nás osvobozuje od vědeckého dogmatismu a otvírá cestu  ...