Wisława Szymborská – V ohromné spoustě, z knihy Okamžik. Dvojtečka. Tady, přel. Vlasta Dvořáčková
Ko un – „Upustil jsem veslo“ // Vesluji pustil jsem veslo Až tehdy jsem se rozhlédl po široké vodní hladině ~ z knihy Květy Okamžiku, přel. M. Löwensteinová
Mé selhání // Řekla jsem o výhledu: „Jen nějaké stromy.“ ~ Jane Hirshfieldová, přel. Šimon Grimmich
Hilde Dominová – Táhnoucí krajina<br /><br />Je třeba umět odejít<br />a přece být jako strom:<br />jako by kořen zůstal v zemi,<br />jako by se krajina pohybovala a my pevně stáli.<br />Je třeba zadržet dech,<br />dokud neutichne vítr<br />a nezačne kolem nás kroužit cizí vzduch,<br />dokud hra světla a stínů,<br />zeleni a modři,<br />neodhalí staré vzory<br />a my budeme doma,<br />ať je to kdekoli,<br />a budeme se moci posadit a opřít,<br />jako by to bylo o hrob<br />naší matky.<br /><br />~ Hilde Dominová, z knihy Jen růže jako opora, přel. Šimon Grimmich
Jane Hirshfieldová – Strom
32. Macuo Bašó – Chrámový zvon
Wisława Szymborská – Nepozornost (překlad básně Vlasta Dvořáčková)
Hafíz – Ticho
29. Rilke – Ty věci, podstatu jejichž života chceš vyjádřit, se tě nejprve ptají...
Rúmí – Neodvracej pohled, dál se dívej na obvázané místo, právě tam do tebe vstupuje světlo.