Tento podcastový kanál, založený v červenci roku 2020, si klade za cíl seznámit veřejnost s historii poutavějším způsobem, než je tomu v učebnicích dějepisu, či v odborných publikacích – rozhovory s historiky na určité téma, a přispívat tak k popularizaci tohoto oboru v České republice formou mluveného slova. Při studiu historie na filozofické fakultě Masarykovy univerzity jsem přečetl spousty odborných knih, které však jsou ...
... Leer más
Jak Římané udržovali řád světa, jak vnímali mytologii, proč je přesnější římské náboženství nazývat slovem „kult“ nebo jaké oběti Římané svým bohům přinášeli. O těchhle i dalších aspektech římského kultu nám dnes v Arminiově hospodě něco poví historik Tomáš Antoš. Kult byl pro starověké Římany mnohem více než jen součástí každodenního života – byl to základní pilíř, který definoval individuální i společenské chování a ovlivňoval i politické rozhodování. Tomáš začne tím, že prozkoumá, jaký význam mělo náboženství pro Římany, a to od osobního přesvědčení až po veřejné obřady. Pokračovat bude srovnáním křesťanství a tradičního římského kultu, přičemž se zaměří na jejich rozdíly a na rozmanitost starořímských praktik kultu. Poví, jaké cíle měly tyto kulty a jak byly strukturovány různé aspekty těchto praktik. Detailně se podívá na tři klíčové kapitoly římského kultu: veřejný kult, soukromý kult a kult v pozdní antice. U veřejného kultu se zaměří na praktikování rituálů v chrámech a na úlohu, kterou v těchto rituálech hráli vykonavatelé kultu, včetně toho, co Římané bohům obětovali a jakým způsobem byla praktikována věštění. V kapitole o soukromém kultu nám Tomáš poví něco o víře v bohy podsvětí a synkretická božstva, která odrážela smíšení různých kultur v římském impériu. Probereme také různá mystéria a jejich význam pro osobní spiritualitu. Poslední kapitola se týká vývoje římského kultu v pozdní antice, kde se římské náboženské praktiky střetávaly a mísily s křesťanstvím, což vedlo k podstatným změnám v kultu jako takovém.
„Dneska nás čekají ty nejstarší a nejtemnější počátky.“ Slova historika Tomáše Antoše na úvod dnešní Arminiovy hospody. Dozvíme se něco o výzkumu římského vojenství, který je mnohem důležitější, než by se mnohým mohlo zdát. Zavítáme do doby bronzové a Tomáš nám nastíní, jak vypadala kolébka Říma – tedy Itálie – v 10. až 5. století před našim letopočtem. Dozvíme se také, jak v nejstarších dobách mohla probíhat válka a jaké bylo vybavení bojovníků.
V dnešní Arminiově hospodě nám historik Tomáš Antoš objasní vývoj taktiky a boje od počátečních dob římské říše. Jednotlivé taktiky se měnily spolu s vývojem říše. Vrhači oštěpů, střelci z praku, triáriové, jezdci… Začne u známé falangy, osvětlí manipulární systém, řekne nám o pramenech, z kterých víme, jak Římané válčili, řekne, jak probíhaly přípravy na válku, a jak to bylo, když došlo k bitvě.
Mínojská civilizace je jedna z nejstarších civilizací světa a první na evropském kontinentě. Víme o ní málo. Písmo Mínojců, lineární „A“, nebylo do dnešních dnů rozluštěno, na rozdíl od lineárního písma „B". Dochovaly se například fresky, zbytky opevnění, vyobrazení postav, pečetidla, nebo několik drobných sošek. Válečníci používali praky a luky, bronzové meče, kopí a oštěpy. V tomto díle Arminiovy hospody se dozvíte něco o taktice a strategii mínojských válečníků, ale třeba i to, jaký je rozdíl mezi staroorientálními a antickými státy.
Dnes nás paní doktorka Veronika Faktorová vezme do 19. století a představí nám život a cesty jedné z nejodvážnějších cestovatelek 19. století, Idy Pfeifferové, rakouské cestovatelky, která se proslavila svými sólovými expedicemi do nejvzdálenějších koutů světa v době, kdy bylo pro ženy neobvyklé cestovat samostatně. Ida Pfeifferová, narozená v roce 1797 ve Vídni, se stala jednou z prvních žen, které cestovaly sama do nejodlehlejších koutů světa. Navzdory konvenčním normám své doby se Ida vydala na cesty, které inspirovaly a otevřely dveře dalším generacím cestovatelek. Již od dětství projevovala silný toužebný duch a zájem o cestování, což bylo neobvyklé pro ženy její doby. Vysvětlíme, jak se vyvíjela její touha po objevování světa, a prozkoumáme, jaké byly její životní okolnosti, které jí umožnily stát se cestovatelkou. Popíšeme její raná léta, kdy se musela přizpůsobit očekáváním společnosti, včetně manželství a matce. Přestože se zdálo, že její životní cesta bude tradiční, po smrti svého manžela a dospění svých dětí se rozhodla plně věnovat své vášni - cestování. Probereme, jak získala finance pro své první cesty, a jak překonávala jazykové bariéry a kulturní rozdíly. První velká cesta ji zavedla do Istanbulu, Izraele, Egypta a Itálie, přičemž jsme se dočkali několika zajímavých momentů a dobrodružství, které paní doktorka zmíní. Dále se zaměříme na její návrat domů, jak zpracovávala zápisky z cest, které později publikovala, a jak se připravovala na další cesty. Tyto publikace ji učinily mezinárodně uznávanou cestovatelkou a inspirovaly další ženy, aby se vypravily na podobné cesty. Podíváme se také na její pozdější expedice, včetně dvou cest kolem světa, které přinesly nejen nové zážitky, ale i nové výzvy. Prozkoumáme, jak se vypořádávala s nebezpečími, která na ni čekala, a jak získávala prostředky na své cestování. Zamyslíme se nad jejím posledním dobrodružstvím a jaký odkaz po sobě zanechala v oblasti cestování i literatury. Ida Pfeifferová se stala symbolem odvahy a nezávislosti, její příběh ovlivnil nejen literaturu, ale i postavení žen v oblasti cestování. V tomto díle tedy nejenže vyprávíme příběh Idy Pfeifferové, ale také oslavujeme její duch statečnosti a neustálé touhy poznávat neznámé, což je inspirací pro všechny, kteří touží poznávat svět na vlastní pěst.