Anotace Tato přednáška představuje dekonstrukci pojmu hranice, nahlíženou skrze dramatický přechod od renesančního paradigmatu podobnosti k novověké logice identity a diference. Autor, opíraje se o rekonstrukci Hegelova myšlení v podání Charlese Taylora, ukazuje, jak se moderní subjektivita pokouší překonat karteziánskou propast mezi duchem a přírodou prostřednictvím herderovského konceptu „výrazu". Hlavní osou výkladu je napětí mezi herderovskou organickou kontinuitou a hegelovskou negací. Podle Petříčka hranice pro Hegela není vnějším omezením, nýbrž vnitřní konstitutivní kvalitou – což dokládá na distinkci mezi kvantitativní a kvalitativní hranicí. Člověk jako myslící bytost vzniká skrze akt vnitřního rozdvojení a „nešťastného vědomí", kdy v sobě musí potlačit spontánní život, aby dosáhl racionální svobody. Tento dialektický p ...