Ve stínech staré Prahy, kde se tajemství a historie prolínají tmavými uličkami, žil muž jménem Karel Kopfrkingl. Byl zaměstnán v krematoriu, místo jeho práce bylo pro mnohé symbolem posledního rozloučení, ale pro něj se stalo svatyní. Kopfrkingl považoval smrt nejen za konečnou, ale i jako cestu k čistotě, k utišení duší. Jeho fascinace smrtí a rituály kolem ní však byla pouze vrcholkem ledovce, skrývajícím temnější pravdy.